Seznam kapitol
Nedávno se na stránkách Digimanie rozhořela diskuze o tom, zda se modernější mobilní telefony mohou např. dynamickým rozsahem rovnat starým zrcadlovkám. Vyzkoušeli jsme tedy iPhone SE a postavili ho proti deset let starému 14,6MPx APS-C čipu.
Dnešní krátký test máme úspěšně za sebou. Jeho cílem bylo zjistit, jak si na tom stojí zastaralé APS-C čipy z dob dávno minulých ve srovnání s moderními telefony. Klasický předpoklad by totiž byl, že téměř 30krát větší senzor s mnohem většími pixely by měl i navzdory svému stáří dodávat výrazně lepší výkony v šumu i dynamickém rozsahu a maličký snímač v telefonu naprosto rozdrtit na prach. Náš test se snažil najít odpověď na tuto otázku.
Pokud si vezmeme klasické jednorázové RAWy z obou fotoaparátů (v našem případě iPhone SE s 12MPx 1/3" čipem a Samsung NX11 se 14,6MPx APS*C senzorem), pak je vítězství opravdu na straně většího snímače. Je ale s podivem, jak malý rozdíl byl vlastně pozorován. Pokud jde o jasy, zde mají snímače zhruba stejnou rezervu (byť s rozdílným šumem), rozdíl je spíše ve stínech. Pokud byl RAW "vyplivnut" bez jakýchkoli úprav, bylo u snímků zpravidla pozorováno větší množství šumu ve stínech v případu malého mobilního snímače.
Co ale bylo velmi překvapivé, byl ten fakt, že se vzrůstajícím prosvětlováním stínů se nůžky mezi čipy nerozevíraly, ale spíše naopak. U mobilního senzoru šum nerostl tak rychle jako u testovaného APS-C senzoru a jejich šum byl v prosvětlených stínech někdy i docela podobný. Větší rozdíl ve prospěch APS-C senzoru byl zaznamenán především tehdy, když byly stíny opravdu extrémně tmavé. V běžně tmavších plochách to malému čipu spíše svědčilo.
Testovaný iPhone SE (a s ním minimálně všechny iPhony od 6S výše) nicméně může využívat i různých dalších aplikací, jako je např. Adobe Lightroom CC. Tato aplikace v sobě obsahuje možnost pořizovat HDR RAWy. Díky multiexpozici vytvoří snímek s obrovským dynamickým rozsahem, který je ale uložen ve formě 16bitového RAWu, takže máte velmi bohaté možnosti hraní si se snímkem. A jak toto fungovalo?
Dobře i špatně. Bylo jasně vidět, že skládání se negativně projevuje na ostrosti a fotografie byly viditelně méně ostré než RAW z APS-C i samotného iPhonu, pokud se fotilo do jednoduchého RAWu. Pozorování také zkresloval fakt, že tyto HDR RAWy očividně prochází nějakou formou odšumování, a to i tehdy, když ho v Lightroomu při převodu vypnete. Každopádně výsledky ukázaly, že sice touto formou záznamu přijdete o nějaké ty detaily a trochu rozlišení, nicméně v otázce dynamického rozsahu se už APS-C snímač nechytá.
V jasech je na tom telefon o trochu lépe, potěší i mnohem jemnějšími plynulými přechody z kresby do případných přepalů (agresivní přechod z kresby do přepalu je jednou z největších nectností Samsungu NX11 a jeho testovaného APS-C čipu). A pokud jde o stíny, i když zde není tolik detailů, kresba je viditelně celistvější, méně zašuměná jasově i barevně.
Takže se ukázalo, že moderní telefon se záznamem do RAWu se kvalitou snímků, co se týče dynamického rozsahu, dokáže až překvapivě dost přiblížit zastaralým APS-C senzorům, které mají na krku už jednu dekádu. A pokud využijete některé z pomocníků moderních telefonů, pak je dokáží v dynamickém rozsahu i překonat. To ale neplatilo pro ostrost a detaily.
