Name: Panasonic Lumix FZ200: ultrazoomové překvapení roku
Item: Panasonic Lumix FZ200: ultrazoomové překvapení roku
Rating: 9
Author: Milan Šurkala

Seznam kapitol

1. Panasonic Lumix FZ200: ultrazoomové překvapení roku 2. Autofokus, ostření, expozice, foto režimy 3. Videosekvence, stabilizace, portréty a blesk 4. Výbava, výdrž, software a displej 5. Digitální šum

6. Optické vlastnosti objektivu 7. Rychlost, zoom, barvy, protisvětlo 8. Noční, standardní a 3D scéna 9. Galerie ilustračních snímků 10. Závěr

Nový ultrazoom Panasonic Lumix FZ200 je dnes ve třídě ultrazoomů doslova zjevení, a tak jsme jej prostě museli vyzkoušet. Má totiž velmi dobrou světelnost F2,8 v celém ohniskovém rozsahu a rozlišení 12 megapixelů. Jenže to není zdaleka všechno.

Reklama

Sférické zkreslení

JPEGy i RAW mají korigováno zkreslení, takže tato optická vada pro většinu z vás nebude problém. Na nejširším ohnisku se vyskytuje střední až menší sférické zkreslení s hodnotou +1,4 %, na nejdelším ohnisku pak -0,1 %, což je nepostřehnutelné poduškovité zkreslení. Pokud ale budete používat RAW konvertor, který nedokáže provést automatickou korekci (např. RawTherapee), zjistíte, že situace je diametrálně odlišná.

Zatímco nejdelší ohnisko s přijatelným sférickým zkreslením +1,5 % je ještě "v pohodě", na nejširším ohnisku je ve skutečnosti sférické zkreslení doslova extrémní s hodnotou +8,5 %. Tam také krásně uvidíte, jak enormní jsou úpravy obrazu a ve skutečnosti je uprostřed natažen téměř o 10 % a v rozích ještě znatelně více! Objektiv má totiž sám o sobě výrazně širokoúhlejší obraz, než je udávaných 25 mm. Vezme se zhruba jen 10 megapixelů ze středu, rohy se natáhnou a obraz se zvětší zpět na 12 megapixelů. Jak ale již bylo řečeno, v drtivé většině běžných RAW konvertorů se s tímto problémem nesetkáte.

Panasonic Lumix FZ200: ultrazoomové překvapení roku

Vinětace

Vinětace není v podstatě problém. I když graf vypadá hodně kostrbatě, maximum je jen 0,4 EV, což je téměř neznatelné. Jak vidíte, ta trošička vinětace se týká jen nejkratšího ohniska a naopak těch nejdelších. Po přiclonění je vinětace prakticky nulová či dokonce záporná (rohy světlejší než střed). Záporné hodnoty ale v grafu neukazuji.

Kresba (nejen) v rozích

Nyní posoudíme kvalitu kresby objektivu při různých ohniskových vzdálenostech s různými clonami.

Nejširší ohnisko má přiměřenou středovou ostrost, rohy jsou poměrně dobré, mají však chromatickou aberaci a slabší vinětaci. Při cloně F5,6 už jde vidět trochu difrakce (celková plošná neostrost). F8 pak difrakci ještě zvýrazňuje.

52mm ohnisko je na tom lépe. Lepší je středová ostrost, rovněž rohy jsou ostřejší a bez chromatické aberace. Je dobře vidět, že nemá smysl hnát clonu více přes F4, protože se začne objevovat difrakce.

107mm ohnisko se trochu zhoršuje. Středová ostrost je v pořádku, rohy se roztahují směrem ven, jsou však bez chromatické aberace.

Se 192mm ohniskem je to podobné. Ve středu je ostrost dobrá, rohy se opět vytahují směrem ven, aberace tu není.

S 366mm ohniskovou vzdáleností se začíná objevovat tradiční nectnost ultrazoomů, horší kresba objektivu. Střed není příliš ostrý, rohy se mažou o trochu více. Přiclonění moc nepomáhá.

Nejdelší ohnisko má také průměrnou středovou ostrost, rohy jsou ale docela slušné a bez chromatické aberace. Podíváme se na výsledky při ostření na větší vzdálenost.

Nejširší ohnisko bohužel nenabídne nějak přehnaně ostrý obraz, prostředek je jen průměrný. Na druhou stranu se rohy moc nezhoršují, a to ani na plně otevřené cloně. Nejlepší výsledky dosáhnete s clonou okolo F4.

52mm ohnisková vzdálenost je na tom o něco lépe. Střed je podstatně ostřejší, rohy jsou docela slušné (levý spodní zde byl slabší). Necloňte však moc (nad F4), objeví se difrakce.

U 104mm ohniska najdete dobrou středovou ostrost a trochu slabší rohy, kterým pomůže trochu clonění. Opět bych ale nechodil moc nad F4.

Na 189mm ohnisku také vidíme slušný (ale ne vynikající) střed a trochu horší rohy. Na poměry ultrazoomů ale jde i tak o nadprůměrný výsledek.

359mm ohnisko přináší přiměřenou středovou ostrost a slabší rohy. Jemné přiclonění (na cca F4) pomůže, výš bych už nechodil kvůli difrakci.

Nejdelší ohnisková vzdálenost je na tom podobně. Poněkud nižší kontrast, přiměřená středová a trochu slabší rohová ostrost. Na poměry této třídy ale určitě jeden z těch lepších výsledků.

Chromatická aberace

V této části recenze se podíváme na chromatickou aberaci. Protože v JPEGu a RAWu je v podstatě totožná, uvidíte jen snímky v JPEGu.

25mm ohnisko, clona F2,8

25mm ohnisko, clona F8

Ne nejširším ohnisku je chromatická aberace občas viditelná, s přicloněním klesá jen pomalu a mírně.

52mm ohnisko, clona F2,8

52mm ohnisko, clona F8

U ohniskových vzdáleností okolo 50 mm už přiclonění aberaci trochu snižuje, ale s plně otevřenou clonou je tu pořád. Naštěstí z obrazu úplně nekřičí.

112mm ohnisko, clona F2,8

112mm ohnisko, clona F8

U 112mm ohniska je aberace vidět na nejnižší cloně, nicméně už při F4 téměř neexistuje a další clony jsou v tomto ohledu ještě lepší.

186mm ohnisko, clona F2,8

186mm ohnisko, clona F8

U 186mm ohniska jste bez aberace prakticky na všech clonách. Nižší ostrost v rozích je zde způsobena nižší hloubkou ostrosti (33,5mm reálné ohnisko a clona F2,8 je přeci jen dosti velký clonový otvor).