Pamatuji si, jak na vojenském útvaru došlo k razii ve fotokomoře. Borec místo povznášejících proklamací ČSLA fotil především nahotinky. Je zajímavé, že ke kontrášům se to vůbec nedostalo, fotky zmizely včetně negativů...prý byly zlikvidovány. Fotograf dostal nějaké zaražené vycházky. Ptal jsem se ho, jak ty pěkné holky dostane na film....my vymakaní sportovci, on nevzhledný rachitis. Jednu radu dal: Před foťákem se ti vysleče každá, stačí vhodně ukecat. Dlužno říct, že tohle jsem se doposud nenaučil.
Pozor na fotografy!!!! Jsou nebezpeční. Lezl jsem se svým kamarádem Volovku v Tatrách a dostal jsem se do problémů. Jak si myslíte, jak zareagoval zapálený fotograf? Na kvičení "dober" pustil jistící lano, zašátral v kletru, vytáhl foťák a jásavě po mě požadoval lepší pozici a patřičnou grimasu.
Přílišné přemýšlení škodí. PROČ fotím.....nevím. Praštím s foťákem. PROČ žiju....nevím. Jdu se pověsit.....Doufám, že naznačenou cestu nikdo z nás neabsolvuje. Odpovědí na PROČ může být i radost, snaha o zachycení neopakovatelného. Může se klidně stát, že po létech člověk přijde na chuť i u fotografie nad kterou vůbec nepřemýšlel. Výše uvedené neznamená, že se mi článek nelíbil. Právě naopak. Jen varuji před striktním používání pravidel. Přeji všem radost ze svých výtvorů.
Jak sleduji diskuse, nabývám dojmu, že se náš národ mění ve frustrované hnidopichy. Dřívější fotografové měli vůči sobě toleranci, případná KONKRÉTNÍ kritika se nesla v kamarádském duchu. Dnes se cití být fotografem kde kdo po přečtení nějaké brožurky.....škoda. Pořád se dohadujete o pojmu fejeton, který by měl být vtipný atd... Nešlo by zavtipkovat i v případnou kritikou?
Viděl jsem jeden záběr na safari - teréňák osazený nadšenci. Při představě, že bych se takové akce měl zúčastnit, dostávám osipky.....Je to také alergická reakce?
jednu kategorii. Fotograf katastrofář. Fotí povodně, požáry, havárie, lidské katastrofy. Dost často se v těchto podmínkách pohybuji, ale nemám na to morál, abych vytáhl foťák.
