Ostatní (strana 43 z 64)

Poslední dobou jsem si oblíbil jeden jazzový podnik, kde se příjemné prostředí kombinuje s hudbou, která, po nekonečném brouzdání pracovními maily, působí na duši až návykově léčivě. Poučen z vlastních nezdarů, vyskytuji se zde zpravidla s foťákem.

Udělat ty správné fotografie do bytu nebo pracoviště je věda. Zvláště, pokud má klient celý prostor zařízený podle Feng Shui a má na vás jakožto na fotografa naprosto konkrétní a specifické požadavky.

Firemní fotograf, eventový fotograf nebo fotodokumentarista. Setkala jsem se s různými názvy, jejich úloha je ale stejná. Přijdou na akci, vyfotí důležité momenty a za úplatu potom dodají firmě fotky. Co se ale stane, když takový profesionál prostě nedorazí?

Ačkoliv to už ani nikdo nečekal, nakonec i v letošní jinak poměrně mírné zimě přišel krutý mráz a nějaký ten sníh. Varianty jsou dvě, pořádně se obléct a zkusit ulovit nějaký ten ojíněný snímek, nebo si dát zasloužený odpočinek u kamen a trošku podrbat.

Jako jen nadšení fotografové se vesele můžeme oprostit od moudra co zákazník chce, to dostane. Z čiré radosti si tu a tam pověsíme na zeď vlastní, střídmě saturovanou krajinku a žádná návštěva si nám do toho nedovolí kecat.

Dobrou fotku si prostě nevydřete. Můžete mít odfocené mraky hodin, ale pak se dostaví vyčerpání a totální selhání právě v okamžiku, kdy to čekáte nejméně. Nemůžete uplatit slunce, aby vyšlo a zasvítilo, ale ten snímek zkrátka potřebujete, a tak ho uděláte.

Focení divoké přírody byl další fotografický obor, do kterého jsem se pustil. Jako vždycky nejdříve nadšeně prakticky, než si o tom něco přečtu, abych si následně nabytých odborných chytrostí náležitě vážil.

Silvestrovský večer si obvykle skvěle užiju s přáteli, ale na Nový rok mě místo bolesti hlavy trápí spíš jiná věc. Nikdy se totiž nevzmůžu na to, abych tuhle oblíbenou párty zdokumentovala. Co stojí v cestě silvestrovskému focení? Není toho tak málo.

Navrhuji vyhlásit anketu o nejkurióznější fotoúráz. Ano, čtete správně. Existuje přece množství anket týkajících se focení. Na to, že se během něj můžete ocitnout téměř v ohrožení života, anebo můžete riskovat vlastní zdraví, se ale docela zapomíná.

Každý se potřebuje občas inspirovat a tak jsem v různých tvůrčích obdobích letos navštívil různé fotografické výstavy. Jelikož nastalo období tvůrčího spánku a nenalézám inspiraci pro opuštění domova do toho šedého čehosi venku, začínám víc psát, než fotit.

Kdysi jsem četl, jak jednoduché je ze sebe udělat odborníka na jakýkoli obor v očích širokého publika, za účelem levné sebereklamy. Vzpomněl jsem si na to, když mě pár lidí začalo považovat za fotografa, aniž by viděli jedinou mojí fotku.

Co tak popřát fotografům k vánocům a do nového roku? A potřebují fotografové něco víc? Třeba dobré světlo a správnou příležitost. Tu správnou techniku vždy po ruce. Milé, chápající a podporující přátele a rodinu. Ale hlavně, čas od času, udělat dobrou fotku.

V krásné krajině umí udělat pěknou fotografii každý. Nebo že by to nebylo tak jednoduché? Proč je těžké přivést si z dovolené dobré fotky a jaké nástrahy čekají na fotografy v malebných oblastech světa? Pojďme se nad tím zamyslet.

Co je a není umění je nekonečně neurčité. Zejména pokud jde o už tak sporný umělecký obor, jakým je prosté obtisknutí světa na papír skrz větší či menší zástup technických vymožeností. (Spoiler - tento článek neobsahuje definici umění.)

Ve fázi uměleckého vývoje si fotograf časem oblíbí část on-line světa, kde uspokojuje své touhy po foťákovém pornu, čerpá chytrosti jiných fotografů či si s virtuálními kamarády vzájemně pašákuje uploadované umění v šesti stech pixelech šíře...

V určitou chvíli člověk musí přestat psát pouze o focení a o fotkách a zaměřit se na lidi. Protože nežijeme ve vakuu a taky většinou fotíme právě pro ně, pro lidi. Ať už se jedná o portréty nebo akty.