Seznam kapitol
Sony Cyber-shot WX5 přináší stejný objektiv se širokoúhlým objektivem jako úspěšný model WX1, Full HD video, CMOS čip s 12MPx rozlišením, režim HDR, vynikající digitální i optickou stabilizaci, panoramata a spoustu dalších věcí.
Zvýšení rozlišení z 10 MPx na 12 megapixelů nevyvolalo velké nadšení. Už původní čip měl poměrně vysoký šum, který byl ale dobře zpracováván a WX1 tak měla jedny z těch lepších snímků ve své kategorii. Čip má 1/2,3" úhlopříčku a jedná se o typ CMOS s BSI technologií (část vodičů je za snímacími buňkami a nikoli před nimi, což zvyšuje citlivost na světlo a s tím i zmenšuje šum).
ISO 125
Na nejnižší citlivosti ISO 125 je obraz krásně čistý a bez šumu. Může za to poměrně silné odšumování, které ale s detaily pracuje poměrně dobře.
ISO 200
Ani u citlivosti ISO 200 nejsou velké problémy. Plochy jsou přiměřeně hladké (možná až moc), detaily trpí jen trochu.
ISO 400
ISO 400 (šestiexpozice)
Při citlivosti ISO 400 lehce mizí slabší detaily, nicméně i tak je plocha čistá bez jasového šumu. Hrany se v některých případech trochu třepí. Při šestiexpozici s citlivostí ISO 400 hrany dostávají podstatně hladší tvary. Ostrost sice mírně klesá, ale jen těžko uvěřit, že tohle vyfotil 12MPx kompakt s 1/2,3" čipem na ISO 400.
ISO 800
Nicméně citlivost ISO 800 už ukazuje, že malý čip prostě musí mít limity stejně jako odšumovací algoritmy. Zde se už hrany hodně třepí a slabší detaily prakticky nejsou. Kresba se v některých částech rozpíjí.
ISO 1600
Citlivost ISO 1600 se projevuje jemným hrudkovatěním, slabší ostrostí i nedostatečnými barvami.
ISO 3200
ISO 3200 (šestiexpozice)
ISO 3200 je už díky velkému šumu, slabé ostrosti a hlavně velmi slabým barvám prakticky nepoužitelné. Šestiexpozice nádherně sníží šum, detaily získají zpátky svůj tvar, ale ostrost je nízká a kvůli vysoké citlivosti pořád chybí barvy.
ISO 125 | 
|
ISO 400 | 
|
ISO 800 | 
|
| 
|
Citlivost ISO 125 je poměrně čistá, i když je to také dáno silným odšumováním, které je u ISO 200 patrnější. ISO 400 začíná být silněji rozmazáno, nicméně šestiexpozice fotografii velmi pěkně zahlazuje a odšumuje se ziskem detailů. ISO 800 je spíše míchaninou rozpatlaných ploch a doostřených hran, ISO 1600 pak detaily ztrácí úplně jako ISO 3200. Šestiexpozice při citlivosti ISO 3200 sice nedělá ostré fotografie, ale šum je v mezích a fotografie vypadá minimálně s ohledem na 1/2,3" čip a 12 megapixelů nádherně.
ISO 125 | 
|
ISO 400 | 
|
ISO 800 | 
|
| 
|
Zde se už šestiexpozice příliš nepředvedla a výsledky jsou zhruba stejné. Abychom ještě jednou dobře viděli rozdíl, podívejme se na dva snímky při citlivosti ISO 125 a dva při ISO 400 (v obou případech výřezy).
ISO 125 (režim P)
ISO 125 (šestiexpozice)
Zde je krásně vidět, jak v režimu P hrany vibrují a lehce se třepí, fotografie má tendenci být doostřována. Při šestiexpozici sice nepůsobí takovou ostrostí, ale je krásně hladká bez šumu.
ISO 400 (režim P)
ISO 400 (šestiexpozice)
Totéž je vidět při citlivosti ISO 400. V režimu P jsou hrany nerovné, je na nich patrný šum. Při šestiexpozici je snímek příjemně vyhlazen, hrany jsou rovné, jen kontrast a ostrost je trochu nižší (toto ale snáze doženete v editoru a nevylezou nepříjemné artefakty).
