Fejetony a úvahy (strana 2 z 5)

V krásné krajině umí udělat pěknou fotografii každý. Nebo že by to nebylo tak jednoduché? Proč je těžké přivést si z dovolené dobré fotky a jaké nástrahy čekají na fotografy v malebných oblastech světa? Pojďme se nad tím zamyslet.

Co je a není umění je nekonečně neurčité. Zejména pokud jde o už tak sporný umělecký obor, jakým je prosté obtisknutí světa na papír skrz větší či menší zástup technických vymožeností. (Spoiler - tento článek neobsahuje definici umění.)

Ve fázi uměleckého vývoje si fotograf časem oblíbí část on-line světa, kde uspokojuje své touhy po foťákovém pornu, čerpá chytrosti jiných fotografů či si s virtuálními kamarády vzájemně pašákuje uploadované umění v šesti stech pixelech šíře...

V určitou chvíli člověk musí přestat psát pouze o focení a o fotkách a zaměřit se na lidi. Protože nežijeme ve vakuu a taky většinou fotíme právě pro ně, pro lidi. Ať už se jedná o portréty nebo akty.

Spousta fotografů se, jako každým rokem s příchodem listopadu, dala do opěvování fotogenického podzimu. Barevné listí, prosvětlené nízkým sluncem, ranní mlhy, bla bla, kdesi cosi. Kdepak je to v reálném světě? Kolik se vám letos povedlo podzimních kýčovek?

Venku je ošklivě. Nemám náladu. Dnes mě nic nenapadá. Nemám s sebou foťák. Nemám nabité baterky. Ta modelka se mi nelíbí. Jedině, až bude lepší světlo. Z tohohle místa se fotit nedá. Poznáváte je?

Zúčastnil jsem se několika courání po městě s partičkou fotografů, kterým jsme honosně, leč mylně říkali street foto. Představte si 4 individua s nenápadnými širokáči s vykrajovanou clonou či nenápadnými dvoustovkami, zářícími do světa barvou slonové kosti.

S filmovou zrcadlovkou jsem se naposledy setkal jako dítě, nadšené z možnosti obsluhovat předem nastavený složitý přístroj. Cvak... S libozvučnou ozvěnou závěrky a dolů padajícího zrcadla. Už tenkrát se mi ten zvuk s příslibem obrázku zaryl do paměti.

Kdyby se volilo nejkrásnější období roku mezi fotografy, jistě by pomyslnou korunku krásy získal podzim. Protože je nejbarevnější, nejkrásnější, nejrozmanitější, ale také naprosto nevypočitatelný.

Kdybyste měli někomu ukázat jen jedinou fotografii, jaká by to byla? A co kdyby ten někdo byl zástupce neznámé mimozemské civilizace? Pojďme se zamyslet, co bychom takovému cizinci měli sdělit a jakou fotografii pro to nejlépe vybrat…

Na mnoha místech již byla nekonečně diskutována hranice mezi fotografií uměleckou, reportážní a zcela blbou. Donedávna jsem se snažil kamarádům nenápadně připomínat, že i na jejich fotografiích by si moře zasloužilo být vodorovné a postavy stát nohama na zemi. Už ne.

Máme je všichni. Pohánějí náš život rychlým tempem kupředu. Pomáhají nám překonávat překážky. Vymáčknou z nás to nejlepší, čeho jsme schopni. Naše múzy.

Netěší vás fotografie? Vracíte se z fotografických výprav ztrhaní ze snahy pořídit výbornou fotografii, ale ani ten nejlepší software vám již nepomáhá? Je na čase změnit řemeslo a stát se tichým bláznem. Proč zrovna jím? Dočtete se v dnešní úvaze.

Nejlepší práci má ten, jehož každým dnem bezmezně baví. Každý máme nějakou tu vysněnou, více či méně reálnou – jezdec rallye, pilot raketoplánu nebo sekání trávníku (pokud jste milionář a děláte to rád).

O ženách a focení aktů byly napsány kilometry textu. Jejich fotky jsou všude. Kdekoliv je vyhlášena soutěž s názvem Akt, objeví se desítky až stovky nahých a téměř nahých dívčích a ženských fotografií. Krásné, říkáte si. Ale kam v tom všem zmizeli muži?

Vybrat si správnou fotomodelku může být docela fuška. Pokud nepatříte mezi fotografy, kterým se nabídky jen hrnou, nemáte slavné jméno nebo agenturu, která vám dohazuje zakázky, a přesto chcete fotit holky, nezbývá vám, než si vytvořit vlastní postup.

Fotím, fotíš, fotíme. S rozmachem digitální fotografie se této zálibě začal věnovat téměř každý. Ne všechny lze ale automaticky považovat za fotografy. Čím se opravdový fotograf odlišuje od člověka, který jenom mačká spoušť? Pojďme se nad tím zamyslet…

Fotografův den, (...život, vesmír a vůbec) jest poskládán z nekonečného množství kompozic. Obrazů každodenních i výjimečných, nezajímavých i fascinujících, očekávaných i kde mám sakra zas ten foťák.

Slýcháme to odmalička. Vzdělání je důležité. A tak navštěvujeme různé školy a kurzy ve snaze naučit se co nejvíce pro život. Vzdělávání často bývá předpokladem úspěchu našich koníčků. Jak je to tedy s focením? Vyžaduje formální vzdělání nebo spíš talent?

Byl jsem nucen zakoupit již třetí externí paměťové médium. Ačkoli všechny archivované filmy a hudba na pevných discích notebooku již dávno ustoupily rostoucí množině obrazových souborů, je to, zdá se, pořád málo.

Přemýšleli jste nad tím, jestli fotografie potřebuje čas k tomu, aby dozrála? Jaký je vztah mezi fotografií, zprávou a kódem k jejímu rozluštění? Pojďme se zamyslet nad tím, jakou roli hraje čas mezi pořízením fotografie a jejím zpracováním do finální podoby.

Jsou to drobné detaily a jednotlivosti, které dělají fotografa fotografem nebo si tato záliba žádá celé muže a ženy se specifickými vlastnostmi a charakteristickými rysy? Odpověď na tuto otázku může být snadná. Prostě je sledujte, jak fotí.

V dalším příběhu z edice moudra pro začátečníky zabrousíme do skutečnými umělci zavrhované, nechutně komerční sféry. Neb pokud jste investovali do své fotovýbavy nějakou tu výplatu, patrně časem nadšeně kývnete na první kšeft.

Nedávno se kolegyně Jana zabývala soubojem levných zrcadlovek a kompaktů, k čemuž se, dle očekávání, rozvinula bohatá diskuze. Ať už diskuse přinesla cokoli, je prostě vždy lepší mít foťák. Ne, nečekejte větší chytrosti, jen poučení pro amatéry, jako jsem já.